Historie bezpečnostních sborů

Ač má tato zajímavá pátrací pomůcka 214 číslovaných stran, zápisy v ní jsou velmi sporadické. Proč tomu tak je, nevím. Možná to nějak souvisí s osobou jejího majitele, strážmistra Ludvíka Zelníčka. Pokud by někdo měl jakékoli informace k osobě tohoto četníka, rád je zveřejním.

Prezentovaná pátrací knížka je však zajímavá ještě něčím. Jisté informace v ní obsažené, mají, řekl bych, nádech tajemna, dobrodružství, ale i utrpení a nezměrné odvahy. Sám jsem byl zaskočen, když jsem tam ta dvě jména uviděl. Zaměřte proto svou pozornost na stranu 85 (sken 014) a tam, mezi ostatními jmény najdete i jména Krajina Vladimír a Morávek Václav. Znalci ví, že Vladimír Krajina byl známým odbojářem a Václava Morávka ani představovat nemusím. Pojem Tři králové zná snad každý, kdo byť jen letmo zavadil o dějiny našeho druhého odboje.

Vladimír Krajina, 1905 – 1993, československý politik a přírodovědec a přední organizátor domácího odboje za německé okupace.

Vynikajicí botanik a docent Univerzity Karlovy se po okupaci stal jedním z hlavních činitelů a organizátorů odboje: v letech 1939 až 1940 působil v Politickém ústředí, od roku 1940 byl členem Ústředního vedení odboje domácího.

Jako jeden z mála, díky striktně dodržovaným pravidlům konspirace, přestál i vlnu persekuce po příchodu Heydricha (na podzim 1941) a po celou dobu až do svého zatčení Gestapem v lednu 1943 udržoval radiotelegrafické spojení s londýnskou vládou. V letech 1943 – 1945 byl vězněn v terezínské Malé pevnosti. Válku přežil jen proto, že ve změněné situaci po porážkách wehrmachtu si byli nacisté vědomi jeho výjimečného postavení v odboji a měl se stát „kartou“ při vyjednávání. (Jeho velkou popularitu úspěšného odbojáře měla později překrýt KSČ popularizovaná postava Julia Fučíka.)

Po osvobození byl jmenován profesorem UK a v letech 1945 – 1948 byl generálním tajemníkem Československé strany národně socialistické a šéfem stranické zpravodajské služby. Jako jeden z mála si přesně uvědomoval nebezpečí hrozící ze strany KSČ, jejího upevňujícího monopolu na ministerstvu vnitra a rozkladných akcí v dalších stranách. Pomáhal také v roce 1947 vyšetřovat nepodařený bombový atentát (balíčková aféra), zosnovaný KSČ na ministry Jana Masaryka, Petra Zenkla a Prokopa Drtinu.

Po únorovém puči 1948 stačil uprchnout. V exilu žil nejprve ve Velké Británii, poté v Kanadě, kde pokračoval ve své vědecké i politické práci. Po smrti Petra Zenkla se stal čestným předsedou národních socialistů. V září 1948 byl v nepřítomnosti odsouzen v ČSR k 25 letům vězení. Při návštěvě Československa v březnu 1990 byl vyznamenán Řádem bílého lva. Autor rozsáhlých pamětí, které se připravují k vydání i u nás.

Václav Morávek, 1904 – 1942, československý důstojník, štábní kapitán představitel domácího protinacistického odboje.

Roku 1925 absolvoval vojenskou akademii v Hranicích a poté sloužil v různých velitelských funkcích v československé armádě. Po okupaci se stal spolu s J. Mašínem členem zpravodajsko – diverzní skupiny vedené J. Balabánem (proslulí Tři králové) v rámci odbojové organizace Obrana národa.

Po zatčení Balabána pokračoval v činnosti s Mašínem a podařilo se mu uprchnout i z obklíčení Gestapa při zatčení Mašína v květnu 1941. Poté pokračoval až do března 1942 ve zpravodajské činnosti, udržel spojení s agentem A-54 a radiotelegrafický kontakt s Londýnem. Kruh se však kolem něj nezadržitelně stahoval a Morávek padl v přestřelce s Gestapem 11. března v Praze na Prašném mostě.

Informace o obou mužích jsem převzal z Encyklopedie špionáže, autorský kolektiv Pečenka, Bašta a další, Libri 1993.