Historie bezpečnostních sborů

Asi před deseti lety jsem byl upozorněn, že v televizním seriálu Dobrodružství kriminalistiky je v jednom z dílů popsán příběh mého otce, který se určitou shodou okolností stal zakladatelem vědeckého pojetí mechanoskopie jako jedné z disciplin kriminalistické vědy. Byl to opravdu zvláštní pocit vidět na obrazovce ztvárněnou postavu člověka, kterého jsem zažil jako malý kluk a který se do mého života vrátil až po dvaceti létech emigrace a zapomnění pravidelnou korespondencí z Chicaga. Je tomu už šestatřicet let, kdy odešel z tohoto světa v době, která nám neumožnila se znovu setkat. Jako mladý člověk jsem měl jiné starosti a tak odpovědi na pár otázek nemohly nahradit poznání životních zkušeností člověka, který žil a pracoval v době první Československé republiky a v době Protektorátu, aby pak navždy ztratil příležitost nadále pracovat ve svém oboru a nakonec z obavy o holý život odešel z vlasti do západní Evropy a později do USA, kde prožil plných dvacet let. Svobodný, ale nelehký občanský život za mořem nezměnil jeho vřelý vztah k Evropě a vlasti. Domov máme jenom jeden. Dnes je o život četníka a policisty Ladislava Havlíčka zájem v odborné veřejnosti a jeho životní příběh pomáhá i těm, kteří z nejrůznějších důvodů opustili svou službu v bezpečnostních složkách, aby neztratili zájem o další práci a život. Pro adepty služby je inspirací k tomu, že jejich práce je společensky potřebná a měla by být kvalifikovaná a poctivá za všech okolností. Díky záslužné činnosti policejních historiků, kteří mi dali příležitost publikovat a přednášet o otcově životě, jsem pocítil radost a uznání, jakých se mi nedostalo ani v mém civilním povolání, i když jsem se mu věnoval naplno.

Divák, který sleduje poněkud zkarikovaný příběh staršího policajta, který si rád přihne a ženská sukně dokáže ošálit jeho služební bdělost, bude mít o Ladislavu Havlíčkovi dosti zkreslenou představu. Vzpomínám si na jednu školnici, která mi zdůrazňovala, že můj otec byl pěkné číslo. A to je právě ten důvod, proč jsem se rozhodl širší veřejnosti zprostředkovat některá závažná fakta otcova života. Od doby, co jsem začal o otci publikovat, se také našlo několik lidí, kteří převzaté informace publikovali při nejrůznějších příležitostech, které můžeme považovat za šťastné a záslužné, jindy za poněkud profánní. Nad tím se pouze usmívám, ostatně nic to nezmění a neovlivní. V každém případě vězte, že Heřmánkova televizní postava je velmi vzdálena realitě, počínaje věkem, dikcí, postavou, jakkoliv základní zápletka je popsána odborně. O tom napíšu více až po očekávaném letošním uvedení seriálové epizody.

Zbývá odpovědět na otázku, proč jsem se rozhodl k publikování využít webových stránek pana Vlastimila Flášara. Jsou totiž obsažné, poctivé a renomované. A také mi připomínají můj někdejší pobyt v Šumperku právě v době, kdy jsem si s otcem dopisoval. Tam se vracím dodnes ke svým lékařům a nenápadně se dívám, jestli nepoznám mezi kolemjdoucími třeba některého z mých studentů z někdejší akády, viditelné hned z nádražních schodů.