Historie bezpečnostních sborů

Již od vzniku Československé republiky se stala železnice jednou z nejdůležitějších priorit mladého státu. S tím samozřejmě souvisela i její ochrana, kterou sice přirozeně zajišťovaly tehdejší ozbrojené složky, ale vzhledem k situaci vznikla i potřeba specializované organizace, jež by dokázala zajistit pořádek na dráze. Tak vznikla Ozbrojená stráž ochrany železnic – předchůdce dnešní železniční policie.

Ozbrojená stráž ochrany železnic (OSOŽ) na rozdíl například od četnictva nebo armády nespadala pod ministerstvo vnitra nebo obrany, nýbrž pod ministerstvo železnic a její příslušníci se tak rekrutovali výhradně z řad zaměstnanců Československých drah. Další zajímavostí této složky byla její dobrovolnost. Příslušníci OSOŽ totiž nedostávali za tuto službu žádný plat a při přijímání členů se apelovalo na „vlastenecké cítění, věrnost ke státu a oddanost k železničnímu podniku, v jehož službách se nacházejí.“

Dalšími požadavky bylo, aby se do této služby hlásili zaměstnanci, kteří vykonávají denní službu staniční, popřípadě skladištní, bydliště členů stráže nemělo být překážkou v pohotovosti a 10 členů muselo dokonce bydlet co nejblíže nádraží, aby se mohli dostavit do služby téměř okamžitě. Neméně důležitou podmínkou bylo i složení přísahy, od které mohlo být upuštěno jen výjimečných případech.

Pravomoci členů OSOŽ

Zaměstnanci dráhy, určení službou v železničním obvodu, mohli v tomto obvodu v případě nepřítomnosti jiného bezpečnostního orgánu například zjišťovat totožnost osoby, která se dopustila trestného činu, neuposlechla napomenutí daného zaměstnancem dráhy při výkonu služby nebo vědomě porušila předpisy týkající se drah. Pokud osoba ohrozila její bezpečnost na dráze, směla stráž takovou osobu dokonce zadržet a bez zbytečných průtahů odevzdat policii nebo četnictvu.

Protože každý z příslušníků OSOŽ nabýval ve službě statut bezpečnostního orgánu, patřilo k jeho pravomocím i nošení a použití služební zbraně. Tu mohl použít jednak k odvrácení násilného útoku a jednak „k zmaření útěku pachatele, který porušil železniční dorozumívací a zabezpečovací zařízení, rozrušil trať nebo vůbec jednal tak, že z toho vznikla porucha nebo důtklivé ohrožení železničního provozu, byl-li pachatel přistižen při činu nebo je-li někdo důvodně podezřelý z takového činu a nelze jej zadržet jiným způsobem.“ Součástí služby tak byl i výcvik ve střelbě ze služební zbraně.

Uniformy a výzbroj

Příslušníci Stráže ochrany železnic měli ve službě standardní uniformu Československých drah, která byla doplněna o cihlově červenou náramenní pásku o šířce 10 cm s černým nápisem ŽELEZNIČNÍ STRÁŽ, umístěnou na levém záloktí. Nedílnou částí tohoto stejnokroje bylo i plechové identifikační číslo, nošené na levé straně prsou. Členové stráže používali ve službě povětšinou vlastní zbraně, ale například v Břeclavi tvořila výzbroj služební pistole systému Steyr, vzor 12 a gumový obušek. V každém případě nosil každý příslušník OSOŽ ve službě spolu se zbraní i vlastní zbrojní průkaz.

Specifikem jednotek Stráže ochrany železnic bylo i hojné využití služebních psů. Ti byli nakupováni a cvičeni u četnictva – stejně jako jejich vůdci z řad OSOŽ.

Zdroj: Národní archiv Praha, fond 259 Ministerstvo vnitra – Stará registratura, karton č. 3942